V pondělí ráno odjíždíme na adaptační kurz, který bude plný her, dobrodružství a společného hledání pokladu. Rozdělení do posádek, tvorba vlajek, lodních deníků a stavba lodi začala již dnes.
Dávno, v jednom zapomenutém koutě mořského světa, se odehrála neobyčejná událost. Skupina námořníků se rozhodla vydat na dobrodružnou cestu za hledáním tajemného pokladu, o kterém se dosud vyprávěly jen legendy.
Jejich loď nesla jméno „Třebárka“ a byla to nádherná plachetnice, která se zdála být neporazitelná, stejně jako odvaha těch, kteří na ní pluli. Byli to hrdinové bez jména, dobrodruzi bez rozdílu původu, kteří spolu prožívali radosti i strasti celé této epické výpravy. Vždy stáli jeden druhému po boku, vždy všichni táhli za jeden provaz.
Avšak jednoho dne, kdy bouře zuřila s nezadržitelnou silou, se všechno změnilo. Odevšad se valily vlny vyšší než hory, moře bylo šedé jako velšská břidlice, hromy burácely ze všech stran. Blesky osvětlovaly děsivě temnou oblohu a ledový vítr si pohrával s plachetnicí jako s pírkem. Promoklá a vyčerpaná posádka se snažila ze všech sil udržet loď nad hladinou. Zatímco jim síly ubývaly, síla přírodního živlu stále stoupala. Vlny dosahovaly gigantických výšek. Jedna z nich udeřila na loď takovou silou, že ji roztrhla vejpůl a poslala na mořské dno. Jako mávnutím proutku v mžiku bouře ustala. Moře bylo klidné jako rybníček a nad obzorem nekonečné vodní hladiny vyšlo slunce. Naši stateční námořníci všichni přežili, rozptýleni do pěti záchranných člunů, ztraceni v mořském nekonečnu.
I přes tuto ničivou pohromu se hrdinové rozhodli, že pradávný poklad najdou za každou cenu. Rozděleni na pět posádek, však stále pluli bok po boku, jako jeden muž. V tento čas si dali bratrský slib, že poklad nejen najdou, ale jednoho dne opět všichni znovu poplují „Na jedné lodi“. Přesně tak, jak praví jejich heslo. A tak se vypravili na dobrodružství, na které až do konce svých životů nezapomenou.
