V uplynulých dnech jsme s našimi prvňáčky prožili neobyčejné vyučování. V rámci školního projektu jsme se totiž přenesli v čase zpět do dob, kdy v lavicích seděly naše prababičky a pradědečkové. Cílem bylo dětem přiblížit, jak vypadal školní den v minulosti, v čem se tehdejší škola lišila od té dnešní a co všechno museli naši předkové zvládnout.
Největším zážitkem pro děti byla vzácná návštěva přímo ve třídě. Naše pozvání přijaly dvě úžasné pamětnice, paní Koterová a paní Frýdlová. Děti s napětím poslouchaly jejich vyprávění o tom, jak vypadaly tehdejší třídy, staré dřevěné lavice nebo břidlicové tabulky. Kluky a holky pobavily i historky o školních rošťárnách – třeba jak neposední kluci občas máčeli copy děvčatům do kalamářů a následoval trest rákoskou od pana učitele. Největší úspěch ale sklidila vzpomínka na to, jak žáci před písemkou vypustili z terária laboratorní myšky. Paní učitelka se tehdy tak bála, že vyskočila na stůl a odmítala učit, dokud děti všechny myšky nepochytají.
Kromě napínavého vyprávění o tehdejších přestávkách a hračkách čekala na prvňáčky také spousta praktických činností. Děti si mohly na vlastní kůži vyzkoušet psaní tuší a redisperem a dokonce si samy nadepsaly vlastní vysvědčení. S velkým zájmem si prohlížely historické slabikáře, čítanky, staré ukazovátko nebo pamětní list starý takřka 100 let. Pro názornou demonstraci toho, jak neuvěřitelně rychle se moderní svět vyvíjí, jsme venku na plot školy navěsili tabulky s historickými mezníky lidstva.
Pro žáky bylo fascinující srovnávat své moderní pomůcky s tím, jak skromné, ale krásné dětství prožívali školáci dříve. Propojování generací přineslo spoustu úsměvů, zvídavých otázek a hlubokých zážitků pro nás všechny.
Touto cestou bychom chtěli z celého srdce velmi poděkovat paní Koterové a paní Frýdlové za jejich čas, ochotu a nádherné vyprávění, které našemu projektu vdechlo skutečný život. Velmi si vážíme toho, že přišly mezi nás a podělily se s dětmi o své vzpomínky.
